Lezení po čtyřech je zásadním milníkem v motorickém vývoji dítěte, který přináší řadu benefitů pro jeho celkový růst a rozvoj.
autor: Bc. Daniel Stříbný, dětský ergoterapeut, www.silvergo.cz
Dle vývojových tabulek by se mělo lezení objevit zhruba kolem 8. měsíce věku. Miminko žene vpřed touha po objevování prostoru a poznávání nových předmětů, na které dříve nedosáhlo.
Lezení pomáhá rozvíjet nejen fyzickou zdatnost dítěte, ale také jeho jemnou motoriku, kognitivní schopnosti, zrakovou percepci, senzoriku a mnoho dalších tělesných systémů. Díky lezení se dítě učí lépe ovládat své tělo, plánovat pohyby a získává sebedůvěru ve své schopnosti. Často opomíjeným přínosem lezení, či jiné formy lokomoce, je právě socioemoční vývoj dítěte.
Každé dítě se vyvíjí svým vlastním tempem. Některé děti mohou přeskočit určité fáze, jako je lezení po čtyřech, a přesto se vyvinou zdravě a normálně. Pro zdravý pohybový vývoj je klíčová variabilita. V momentě, kdy dítě plní jiné vývojové milníky a má pestrou pohybovou paletu není důvod k panice, pokud tuto fázi vynechá. Zároveň některé benefity, které se lezení připisují, souvisí spíše s obecným rozvojem samostatného pohybu v prostoru, což udávají samotné studie na toto téma. Nelze tedy říci, že dítě které neleze, se nikdy tyto dovednosti nenaučí.
V následujícím článku se podíváme na to, jak lezení po čtyřech přispívá k rozvoji dítěte v některých vybraných oblastech. Článek je psán převážně pro rodiče. Z toho důvodu je používáno méně odborných termínů a občasného zjednodušení. Přesto, že se nejedná o odborný článek, je opřen o důkazy založené na výzkumu.
Jemná motorika
Při lezení, podobně jako u dalších oporných vzorů, dochází k formování dlaně. Integruje se dlaňový úchopový reflex, upravuje se postavení palce a dlaň se rozděluje na část opěrnou (malíková hrana) a část manipulační (palcová hrana). Dochází k protažení prstů do plného možného natažení a budují se klenby dlaně, které jsou velmi důležité pro správnou funkci ruky. Každé posunutí ruky při lezení pomáhá posilovat svaly dlaně, paže a ramenního pletence. Všechny tyto složky následně přispívají k rozvoji jemné motoriky. Studie (Visser a Franzsen, 2010) uvádí, že může existovat souvislost mezi vynechaným plazením a vývojem funkce ruky, která vede k efektivnímu úchopu tužky. Efektivní úchop tužky byl u dětí, které lezly výrazně lepší než u nelezců.
Hmat a proprioceptivní systém
Při lezení dítě cítí různé povrchy pod svýma rukama, což dále pokračuje ve stimulaci jeho hmatového systému. Také dochází k výrazné aktivaci proprioceptivního systému, který pomáhá dítěti vnímat polohu a pohyb těla v prostoru. Tato nová pozice přináší různé požadavky na vyvažování, práci s těžištěm a překonávání překážek, což mimo jiné stimuluje právě proprioceptivní systém a buduje tak mapu těla. O to více se tyto dovednosti následně rozvíjí při přesunech do jiných pozic.
Při lezení také dochází k rozvoji stability ramen a kyčlí. Stabilita a dostatečná svalová síla ramenního pletence velmi přispívá k efektivní funkci ruky a podporuje tak jemnou motoriku a grafomotoriku.
Zrakové vnímání
Vizuální systém se během lezení dále zdokonaluje. Lezení, podobně jako další formy lokomoce, pomáhá při vývoji schopnosti vnímání hloubky, prostorového uspořádání a podporuje rozvoj koordinace oko-ruka. Když dítě leze, skenuje své okolí, což je okamžik, kdy se jeho oči koordinují pro sledování pohybu zleva doprava a zpět.
Kubicek, Jovanovic a Schwarzer (2017) uvádějí, že devítiměsíční děti, které lezly, byly v úkolu zrakového předvídání úspěšnější než stejně staré děti, které nelezly. Děti s většími zkušenostmi s lezením byly při hledání skrytých předmětů úspěšnější. Navíc čím déle kojenci lezli, tím lépe si vedli v prostorové vyhledávací úloze.
Lezoucí kojenci musí mít na paměti svůj cíl, i když je cílový objekt dočasně skrytý. Díky každodenním zkušenostem s pohybem směrem k tomuto cíli se učí udržovat v mysli vzdálené cíle, zatímco plánují svůj pohyb k němu. Při pohybu se také často setkávají s novými polohami pohybujících se objektů, které musí předvídat.
Dítě se také učí, jak vizuálně řešit problémy, například jak se pohybovat kolem překážky nebo kdy má být opatrné, pokud se potřebuje vyhnout pádu z konce povrchu, jako jsou schody nebo postel.
Také ve studii (Visser a Franzsen, 2010) lezoucí děti dosahovaly výrazně lepších výsledků v jednom subtestu a to v prostorových vztazích.
Rovnovážný systém
Lezení je důležité také pro rozvoj rovnováhy, která je se zrakovým vnímáním významně propojena. Pro efektivní pohyb je potřeba najít rovnováhu mezi stabilitou a pohyblivostí. Čím méně stabilní je pohyb, tím je obvykle rychlejší. Jak se dítě posouvá od plazení po břiše přes lezení po rukou a kolenou až k chůzi a běhu, nároky na rovnováhu se zvyšují. Lezení po rukou a kolenou se může zdát stabilní, ale stejně jako chůze je to vlastně kontrolovaný pád. Dítě musí posouvat své těžiště dopředu a zachytit ho střídavě pohybující se rukou a kolenem. Během lezení je tělo podepřeno dvěma končetinami, zatímco druhý pár se připravuje na další krok. Zvládnutí rovnováhy v této fázi je obtížné, zejména pro začátečníky. Dítě musí nejen udržovat rovnováhu ve více směrech, ale také sledovat svůj cíl, prostor a povrch, po kterém leze. Všechny tyto činnosti pomáhají dítěti zlepšovat rovnováhu a koordinaci.
Anderson, et al. (2019) zjistili, že pokud je udržování rovnováhy během pohybu snadné nebo se dítě více soustředí na samotný pohyb, jako například při plazení na břiše, nemusí to stačit k rozvoji rovnováhy prostřednictvím periferního zrakového vnímání. Naopak při lezení po rukou a kolenou je potřeba více rovnováhy, což klade větší nároky na oči, aby zvládaly více úkolů najednou. Buduje se tak zpracování informací o okolí a poloze těla prostřednictvím periferního vnímání a tak se rozvíjí rovnováha a orientace v prostoru potřebná pro chůzi a další lokomoční vzory. Naznačují tak, že zkušenosti s lezením pomáhají dětem lépe rozvíjet schopnost odhadovat vzdálenosti a orientovat se v prostoru, než když se jen plazí po břiše.
Lepší proces učení a paměť
Lezení po čtyřech zlepšuje celkový proces učení. Dítě se učí skrze pohyb a manipulaci s okolním prostředím. Tato aktivita podporuje různé formy učení, včetně vizuálního, taktilního a kinestetického, což vede k lepšímu a komplexnějšímu chápání světa kolem něj.
Výzkumy jasně ukazují, že schopnost předvídat je u kojenců ovlivněna tím, jaké mají pohybové dovednosti. Děti se učí vnímat informace z okolí, využívat je k vytváření nových znalostí a zlepšovat své pohybové schopnosti. Nové pohybové zkušenosti mění, jak děti předvídají, a pomáhají jim dělat méně chyb. (Schwarzer a Jovanovic, 2024)
Opakované pohyby a trasy při lezení pomáhají při rozvoji paměti a schopnosti učit se sekvence. Dítě si pamatuje, jak se dostat z jednoho místa na druhé, což podporuje jeho kognitivní vývoj.
Studie (Herbert, Gross, Hayne; 2007) potvrzuje, že nezávislý pohyb je spojen s flexibilnějším vybavováním paměti. Kojenci, kteří lezli i ti co nelezli, si dobře pamatovali ukazované podněty v daném kontextu. Avšak pouze kojenci se zkušenostmi s lezením si pamatovali, když byli testováni s jiným podnětem v jiném kontextu. Přispívají tedy k rostoucímu množství výzkumů ukazujících, že nezávislý pohyb zlepšuje alespoň některé aspekty kognitivního rozvoje.
Lezení, jako první forma pohybu, hraje důležitou roli v rozvoji dítěte. Když se kojenci sami pohybují a zkoumají své prostředí, učí se rozpoznávat, co je možné a co ne, když jde o jejich pohyb. Tento proces je podobný tomu, jak se sportovci učí reagovat na nové podmínky - čím více cvičí, tím lépe se naučí přizpůsobit své chování novým situacím.
Studie (Burnay, et al., 2021) nám ukazuje, že zkušenost s lezením má pozitivní vliv na to, jak rychle se kojenci naučí vyhýbat se nebezpečí, když začnou chodit. To naznačuje, že dovednosti, které se dítě naučí během lezení, mohou být přenášeny i na další fáze jejich pohybového vývoje, jako je chůze.
Jak dle výzkumů efektivně podpořit lezení a nezávislý pohyb dítěte
- Poloha na bříšku (tummy time): Jedním z nejlepších způsobů, jak podpořit lezení, je časté pokládání dítěte na bříško během hry. Výzkumy ukazují, že čím častěji jsou děti pokládány na bříško, tím dříve začnou lézt. Vzhledem k tomu, že děti obvykle nemají rády tuto polohu, snažte se jim ji zpříjemnit interakcí s nimi, použitím oblíbených hraček nebo nechte dítě ležet na svém hrudníku v tzv. savčí poloze. (Kuo, et al., 2008)
- Méně času v omezujících zařízeních: Snažte se minimalizovat dobu, kterou dítě tráví v lehátkách, kočárcích, autosedačkách a podobných zařízeních, která omezují jeho možnosti k samostatnému pohybu. Zejména se vyhněte používání chodítek pro kojence, protože výzkumy ukazují, že mohou zpomalit nástup lezení a dalších motorických dovedností. (Garrett, et al., 2002)
- Méně omezující oblečení: Oblékejte dítě do méně omezujícího oblečení. Výzkumy naznačují, že děti se učí lézt dříve, když se učí lézt v létě, což naznačuje, že méně omezující oblečení může pozitivně ovlivnit vývoj lezení. (Bai, et al., 2018)
V chladnějších měsících nebo na nevhodném povrchu může s lezením pomoci protiskluzové oblečení. - Konzultace s odborníkem: Velmi doporučuji absolvovat preventivní kontroly psychomotorického vývoje v průběhu prvního roku věku dítěte. Pokud dítě vykazuje nějakou asymetrii, odchylky od psychomotorického vývoje nebo pokud nezačne lézt do 11 měsíce věku, kontaktujte co nejdříve svého pediatra nebo dětského fyzioterapeuta!
Tímto způsobem můžete efektivně podpořit vývoj motorických dovedností vašeho dítěte a poskytnout mu základ pro zdravý pohybový rozvoj.
Závěr
Lezení po čtyřech je skvělá aktivita podporující rozvoj mnoha dovedností, ale není jedinou cestou k jejich dosažení. Poskytněte svému dítěti bezpečné a podporující prostředí, motivujte ho k pohybu a nezapomeňte na význam variability v pohybu. Každé dítě je jedinečné a potřebuje individuální přístup k podpoře svého vývoje.
Zdroje
- Anderson, D. I., He, M., Gutierrez, P., Uchiyama, I., & Campos, J. J. (2019). Do balance demands induce shifts in visual proprioception in crawling infants?. Frontiers in psychology, 10, 458575.
- Bai, Y., Shang, G., Wang, L., Sun, Y., Osborn, A., & Rozelle, S. (2018). The relationship between birth season and early childhood development: Evidence from northwest rural China. PLoS One, 13(10), e0205281.
- Burnay, C., Cordovil, R., Button, C., Croft, J. L., & Anderson, D. I. (2021). Experienced crawlers avoid real and water drop‐offs, even when they are walking. Infancy, 26(5), 770-779.
- Garrett, M., McElroy, A. M., & Staines, A. (2002). Locomotor milestones and babywalkers: cross sectional study. Bmj, 324(7352), 1494.
- Herbert, J., Gross, J., & Hayne, H. (2007). Crawling is associated with more flexible memory retrieval by 9‐month‐old infants. Developmental Science, 10(2), 183-189.
- Kubicek, C., Jovanovic, B., & Schwarzer, G. (2017). The relation between crawling and 9-month-old infants’ visual prediction abilities in spatial object processing. Journal of Experimental Child Psychology, 158, 64-76.
- Kuo, Y. L., Liao, H. F., Chen, P. C., Hsieh, W. S., & Hwang, A. W. (2008). The influence of wakeful prone positioning on motor development during the early life. Journal of Developmental & Behavioral Pediatrics, 29(5), 367-376.
- Schwarzer, G., & Jovanovic, B. (2024). Infants' predictive minds: The role of motor experience. Child Development Perspectives.
- Visser, M. M., & Franzsen, D. (2010). The association of an omitted crawling milestone with pencil grasp and control in five-and six-year-old children. South African Journal of Occupational Therapy, 40(2), 19-23.