Spí jako miminko, a co to vlastně znamená?
Kolem spánku dětí se stále objevuje velké množství mýtů, které ovlivňují nejen to, jak spánek vypadá ale i to, jak se k němu jako rodiče stavíme. Pojďme si vyvrátit ty nejčastější.
1. Spánek je dovednost. Dítě musíme naučit spát.
Věřte tomu nebo ne, ale každé miminko umí spát a nemusíme ho nic učit. Spánek není dovednost, ale naše biologická potřeba stejně, jako třeba vylučování. To, co dítě potřebuje, je kvalitní spánkový základ, který obsahuje lásku, kontakt, bezpečí a pak také samozřejmě spánkovou hygienu, příjemné spánkové prostředí a rituály.
2. Všechny děti spí.
Určitě spí, ale to jak a jak dlouho, to se může hodně lišit. Každý jeden člověk na světě má svou vlastní jedinečnou spánkovou potřebu. Tato spánková potřeba nám říká, kolik naše tělo potřebuje spánku, aby mohlo správně fungovat. A u dětí to samozřejmě není jinak. Ale rozhodně se to v čase, s vývojem, může měnit. Není to tedy tak, že každý novorozenec prospí celé dny, nebo každé roční dítě 12 hodin v noci. To jsou spíše ty výjimky.
3. Dítě musím mít hned od narození pravidelný režim.
Režim je něco, co nám rodičům rozhodně může pomoci. Je však důležité uvědomit si, že spánek malého miminka (hlavně tedy první rok) je velmi proměnlivý. Není lineární, je to taková horská dráha. Takže režim, který si nastavíte ve 4 měsících, nemusí za 2 týdny platit a často se pak stává, že to nás rodiče spíše stresuje. Pokud chcete mít nějaký záchytný bod, zkuste začít stejným ranním budíčkem. A mnohem více než režim, jsou rutiny. Protože rutina může vypadat naprosto stejně v 18:00 i 20:00 h a pomůže vám se naladit na čas spánku.
4. Existují dobré a špatné spánkové asociace.
Spánkové asociace jsou to, co nám pomáhá usnout. Máme je všichni, i my dospělí. Pro děti jsme často spánkovou asociací mi sami a není na tom nic zlého. Děti potřebují blízkost svých rodičů, aby mohly růst a vyvíjet se. Spánkové asociace neoznačujeme za zlé nebo špatné, protože jsou tady od toho, aby nám pomohly. Pokud vám a vaší rodině tedy funguje způsob uspávání, pak ho neměňte jen proto, že někdo tento způsob uspávání považuje za zlý.
5. Uspáváním si na sebe pleteš bič.
Ve skutečnosti je to tak, že nezávislost malého dítěte se rodí právě ze závislosti. Když necháme dítě nasytit potřeby, které jsou pro něj naprosto zásadní, pak pro něj bude v budoucím životě mnohem jednodušší stát se nezávislým. Uspávejte své děti tak dlouho, jak vám to bude vyhovovat a jak to bude třeba. Není na tom nic špatného. A když budete potřebovat udělat změnu, jde to vždy s láskou a respektem k vám všem.
6. Po odstavení od kojení bude spát dítě celou noc.
Tak to vůbec být nemusí. A nejdůležitější je si uvědomit, že se každý z nás v noci probouzí po každém spánkovém cyklu. Pak záleží na tom, zda potřebujeme tyto cykly propojit naplněním nějaké potřeby, nebo můžeme pokračovat ve spánku dál jen díky tomu, že víme, že je vše v pořádku. Odstavení kojení nevede vždy k tomuto vytouženému cíli. Je proto důležité zjišťovat před tím možnosti, a pak teprve jednat. Odstav totiž klidně může způsobit, že se dítě začne probouzet ještě více, nebo budete muset zapojit mnohem složitější způsob uspávání.
Nejen každé miminko je jedinečné, ale každá maminka a rodinné prostředí. Proto je důležité se vždy řídit především svými city. Vy nejlépe znáte své miminko a jeho potřeby, vezměte si z každé rady jen to, co Vám si myslíte, že Vám může být nápomocné ve vašem společném soužití.
je autorkou knihy Spánek miminek a zakladatelkou projektu wellbabing, který má za úkol nabídnout oporu maminkám, které se potýkají se situacemi, jenž jim život maminky přináší. Aby získaly zpátky svou sebedůvěru a uměly poslouchat svůj rodičovský instinkt.
